10 důvodů, proč milovat barvy podzimu

19. října 2016 v 8:08 |  Témata týdne
I když se v naší řeči stalo populárním spojení podzimní deprese, pro mě bude podzim vždy nejoblíbenějším obdobím. A tady jsou důvody, proč ho musíte mít rádi i vy:

1. Vše je zpátky v chodu - lidé už mají po dovolených, otevírací doby, rozvrhy cvičení a jízdní řídy se vrátily do normálu, skončily rekonstrukce na silnicích. Uf.
2. Můžete konečně začít se zdravým jídelníčkem, který vám nenaruší dovolené a letní grilovačky - a bez nervů, do příštího léta času dost.
3. Je čas saunování - a to kdy a kde chcete, ne povinně každý den cestou z práce tramvají.
4. Perfektní čas na túry, aniž byste trpěli vedrem - stačí vám pohodové termoprádlo a můžete vyrazit. Teplý čaj, káva nebo panáček jsou největší odměnou.
5. Nemusíte mít výčitky, když jste v 20hod večer doma - prostě v létě vám to tak nějak vadí, na podzim ne.
6. Méně se potíte
7. Můžete si dovolit proležet den koukáním na filmy, četbou knihy a spánkem - na podzim je "zachumlání" do pelechu cool.
8. Není tolik lákadel, která by vás zrazovala od pravidelného cvičení.
9. Každý měsíc máte za odměnu jeden svátek, který je ideální o den prodloužit dovolenou.
10. Jsou to jen 3 měsíce od vánoční pohody, kdy se na týden vše zastaví a vy si můžete vydechnout a užít si rodiny.

Krásný podzim všem, vychutnejte si jeho barvy naplno!

Přiřazeno k tématu týdne "Barvy kolem nás".
 

Proč bolí každý rok navíc?

23. srpna 2016 v 8:45
Jak se mě známá ptá, kolik mi je let a já jí hrdě ukazuji na prstech 2 a půl. Ona odpoví: "Joo, 2." A já protestuji: "Ne, 2 a půl!!!" Dnes o půlroku navíc zarytě mlčím a jsem ráda za každý měsíc, který mi chybí do třicítky...

Chceš zas mít o pár let míň,
vidět svět jen černobílý,
smazat všechen žal a splín,
bez plánů žít touhle chvílí.

Zbavit svoje srdce křivd,
které v jeho hloubi hnijí,
všechny rány napravit,
vysát jed ze starých zmijí.

Čas prý všechny rány zhojí,
lež co povídají nám,
vybaven rozumu zbrojí,
ustupuješ srdce hrám.

Proč teď na vzpomínku první,
nehledíš bez nostalgie,
a chceš se zas vrátit zpátky,
do let, kdy se snadno žije.

Setkal ses párkrát se smrtí,
přátel a své rodiny,
dodnes tě ta bolest škrtí,
podlý času zločiny.

Má ji v sobě ale každý,
přesto jdem svou cestou dál,
budou mám však chybět navždy,
ti, které nám život vzal.

A teď sama nevím, odkud se vzala tahle "báseň", protože jsem plánovala se tématu věnovat maximálně dvěma větama a jedním rýmujícím se heslem, protože mi přišlo málo hluboké. Záměrně je slovo báseň v uvozovkách, protože kromě vtipných říkanek jsem nikdy nic vážnějšího nenapsala a ani tohle není nějaké poetické dílo. Je to bez ironie, bez nadhledu a přehnaně ponuré a pesimistické. Nebo ne? Možná je to naopak pozitivní, protože i přesto, že ztrácíme milované, lidi kolem nás někdy zklamou a přicházíme o svoji bezstarostnost, které je čím dál méně, dokážem si užívat všeho pěkného kolem nás a radovat se jako malí, i když ne už tak často. I se svými bolístkami jdeme dál s hlavou nahoru. Musíme. A chceme.

Článek k tématu týdne "První vzpomínka"

Adopce homosexuálů, uprchlíci a nevěra

17. srpna 2016 v 8:05 |  Témata týdne

Tak kde se stala chyba? Všichni máme k těmto tématům podobné informace, vyrůstáme ve stejné kultuře a nejsme hloupí zabedněnci, kteří by neuměli poslouchat a přijímat nové informace. A přesto když narazíme na tyto otázky, jsme schopni diskutovat do úmoru nebo, ještě hůř, dostat se do fáze, kdy každý urazí každého. A o to víc, když je naše průbojnost posílena anonymitou on-line diskuzí.

Změnili bychom názor na některé z témat v nadpise, kdybychom měli více informací? Ne. Ale stále zkoušíme přesvědčit ostatní, aby to udělali oni. Je přeci jen jedna správná odpověď.

A pak jsou tu situace, kdy měníme názor jen na základě jedné nové informace. Oblíbíme si nového kolegu a někdo nám řekne, že nás pomlouvá. Bum. Pár sekund a vše je jinak.

Proč někdy lpíme na svém hlava nehlava, až jsme schopni pohádat se i s těmi nejbližšími a jindy změníme názor během sekundy?

Vše je jen o našich hodnotách, které jsou dlouhodobé. Jsou-li naše názory spojené s hodnotami, nejsme ochotni svůj postoj změnit. A když nás k tomu někdo nutí, cítíme se dotčeni. Stokrát můžeme tomu druhému vysvětlovat své stanovisko a stejně to nepomůže.

Každý máme v našem žebříčku na jiné pozici "jistotu a bezpečí" - a to je do jisté míry i pojítko mezi slovy v napdise. Proto pokud se stavíte pozitivně k prvnímu ze zmíněných témat, budete pravděpodobně otevřeni i druhému a třetí nebudete tolik odsuzovat.

Takže jednou provždy - neztrácejte čas zbytečnými dohady na témata, která jsou spojena s lidskými hodnotami. Nejen že názor druhých nezměníte, ale ještě se strefíte dojeho citlivého místa. Protože hodnoty jsou něco, na něco si jen tak sáhnout nenecháme.
 


Neexistují - z čistě logického hlediska

11. srpna 2016 v 22:35 |  Témata týdne
Tak na to pohlédněme objektivně a bez emocí. Co je náhoda? Je to událost, kterou jsme nepředvídali. Proč jsme ji nepředvídali? Protože jsme neměli dostatek informací. Mít je, věděli bychom, že se stane.
Vnímáme-li náhodu jako náš subjektivní pocit, tak samozřejmě existuje. Je to událost vyvolávající v nás moment překvapení. Podíváme-li se na ní z exaktního hlediska, tak není obhajitelná.
Nepředvídatelné jednání jiné osoby. Z čeho pramení ? Z rozhodnutí v jejím mozku. A co ovlivňuje myšlení? Uspořádání ... ehm... nerovývch buněk? Nejsem lékař ani biolog, ale tohle obecné tvrzení by mi možná prošlo i před odborníkem. Chovají se buňky náhodně? Ne, vše je chemie, fyzika, exaktní vědy. Tak jako láska, tak i ostaní emoce vznikají chemickými reakcemi v našem mozku a všemi těmi procesy, kterým nerozumím... moje jediná vzpomínka z hodiny biologie je, jak jsem potají loupala pod stolem mandarinku, ta vystříkla učiteli na katedru a za trest mě vyvolal. A na základě impulzů pramenících z těchto procesů jednáme. AKCE-->REAKCE.

Shrnutí: Buňky se chovají dle zákonů, naše tělo je z buněk, které v nás vyvolávají určité nenáhodné chování.

Když se rozhodnu někam jít, není to z vyšší moci, je to reakce na určité potřeby vyvolané předchozím vývojem. Že je v nás něco víc? Máme duši? A kam se tedy poděje po smrti? Dle někoho putuje dál po tomto světě ... neodsuzuji náboženství ani filozofie, které toto tvrzení podporují. Nezavrhuji ho, ale jak už je to u nás běžné, věříme tomu, co víme a ne tomu, co se děje možná.
Mnohé jevy naši předci označovali za náhody, protože je jen neuměli vysvětlit. A my jsme na tom stejně. V obecné i individuální rovině.

Jeden příklad poví vše:
Potkám-li Adma cestou metrem, je to náhoda. Vím-li, kdy Adam končí tréninky badmintonu, náhoda to už není.

Takže jednou provždy: V naší hlavě ano, objektivně NE.

Jak zvýšit počet zobrazení vašich článků?

2. srpna 2016 v 8:32 |  Témata týdne
Přemýšlíte nad tím, jak dosáhnout zvýšení počtu čtenářů, kteří navštíví váš blog? Způsobů, jak toho docílit je spousta, ale ten, který je obsahem mé rady, patří k těm nejjednodušším.

TITULEK čili NADPIS. Napište to, co lidi zajímá, něco kontroverzního, úplnou hloupost, palčivé téma, dvojsmysl ... zkrátka se nebojte být NA HRANĚ! Získáte tím první zájem čtenáře a pak přichází vaše chvíle, kdy mu odhalíte, co ve vás je. A to se mu buď zalíbí nebo ne.

Že to je jasný? Jak komu. V reklamách, inzerátech, na billboardech - stále narážíme na prázdná hesla, která v nás nevyvolají žádný zájem ani emoce. Jsou to taková klišé, že do sekundy ani nevíme, co jsme to teď vlastně přečetli.

A to mě někdy zaráží i tady na blogu - proč někdo nazývá své příspěvky tématem týdne? Já chci být oslovena už při prvním pohledu na výpis článku. Když nemám čas, jdu jen po nadpisech.

Zajímavý titulek vám dává možnost - to, zda čtenář zavře článek o 5 sekund později, je už o tom, jací jste a jak vás baví psát - a v tom už nemá cenu se někomu podřizovat. Dělejme si ten blog prostě tak, aby nám dělal radost :).

Uznávám, že tento článek nepatří k mým nejhlubším, ale na druhou stranu mně udělá radost každý čtenář ....takže DÍK za ZOBRAZENÍ ;)

A až si budeš říkat, jaká tohle byla blbost, tak si uvědom, proč jsi na ni kliknul... :)

Další články


Kam dál