Divoká jízda životní prokrastinace

20. července 2016 v 8:40 |  Témata týdne
Prokrastinace je naším základním pudem už odmala. Nechceme si uklízet, jít spát nebo se učit. Upřednostňujeme příjemnější činnosti před těmi, do kterých se nám nechce a děláme si díky ní radost teď a tady. Co se ale stane, když se z prokrastinace stane brzda našeho vývoje a začneme odkládat skutečný život?

O tom, že se naše životní tempo za poslední desetiletí zrychluje, není pochyb. Je na vyvíjen nás stále větší tlak ze všech stran a my máme pocit, že když se na chvíli zastavíme, tak nám utečou nové příležitosti. Musíme co nejrychleji dostudovat, hned si najít práci, do určitého věku mít děti a manžela a hlavně nepřekročit třicítku se statusem "single". Když chceme zastavit, je kolem nás spousta lidí a okolností, které nás zase rychle tlačí dál, abychom ten ujíždějící vlak dohnali. Hození brzdy je luxus, který si nemůžeme dovolit.
Je třeba zvolit taktiku, pomocí které neztratíme správnou rychlost a vždy dorazíme do cíle včas. Mnozí z nás si vybrali strategii prokrastinace vlastního života.
Dejte deseti lidem seřadit následující hodnoty: zdraví, rodina, práce. Troufám si říct, že nikdo z nich by neumístil práci na první místo. Ale v dnešní době je to tak, že spoustu věcí podřídíme práci, kde se zbytečně stresujeme. Když pak máme čas být se svou rodinou, necháme si zkazit večer nadáváním na šéfa a to vše se dále negativně odráží na našem zdraví.
Právě práce je to, co mnohým z nás udává to tempo a nutí nás odložit skutečný život a naše priority. A když to není práce, můžou to být jiné povinnosti, které si často sami volíme. Někdy to děláme i záměrně, abychom odložili ten pohled sami na sebe a neřekli si: Co se to se mnou sakra za poslední roky stalo? Proč už se nedokážu radovat ze svého i cizího úspěchu? Proč mě štvou lidi, kteří mi nijak neškodí?
A tak se v tom životě začínáme trochu ztrácet a nevíme si rady sami se sebou. Čím rychlejší dění je kolem nás, tím méně se soustředíme na sebe a přestáváme se chápat. Nechceme se zastavit, protože kdyby jo, zbyl nám jen pohled dovnitř a třeba by se nám nelíbilo, co uvidíme. Když už nemusíme pracovat, hltáme na sociálních sítích životy ostatních a pak si o nich povídáme, místo abychom se zamysleli nad těmi svými.
A co s tím? Doba bude stále stejná a naše snaha uspět a hnát se dopředu taky. Pokud patříte mezi ty, kteří zvolili cestu životní prokrastinace a neumíte se zastavit, zkuste sami sebe alespoň občas odměnit - najděte si několikrát do týdne 20 minut jen pro sebe. Bez sociálních sítí, bez přátel, televize nebo jiných vjemů. Přemýšlejte o své osobě, životě a plánech, ale ne o ostatních. Nebo vypněte úplně a pokuste se na chvíli vypustit každou myšlenku z hlavy - může jít o meditaci nebo jen uvolnění. Uvidíte, že tak najdete i v tom spěchu cestu zpátky do sebe a i když pak zase padnete do vašeho každodenního frmolu, budete si sami sebou jistější a začnete se mít více rádi. A žít svůj život.

Prokrastinace povinností, které děláme pro ostatní, je taková naše malá neřest, ale začít odkládat ty chvíle, kdy se věnujeme sami sobě a jet jen v tempu ostatních, to je pohrdání vším, co nám bylo do života dáno. A takhle já teda hřešit nechci :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ČAPILO ČAPILO | Web | 20. července 2016 v 12:41 | Reagovat

Já kdybych mohl, tak prokrastinuju i v dýchání.

2 keepcalmandblog keepcalmandblog | 21. července 2016 v 0:15 | Reagovat

[1]:Tak ty jsi vůbec extrém :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama